Co je to anizometropie?
Anizometropie je oftalmologický termín, který popisuje rozdíl mezi dioptriemi obou očí.
Paprsky přicházející do oka se lámou přes jednotlivá optická prostředí (rohovka a čočka) a dopadají na sítnici. Pokud je každé oko jinak dlouhé, nebo je lomivost každého oka jinak velká, dochází k rozdílnému zobrazení pravého a levého oka.
V praxi to znamená, že jedno oko vidí ostřeji než to druhé, což způsobuje nerovnováhu ve vidění. Anizometropie se může pojit se všemi refrakčními vadami, jako jsou myopie (krátkozrakost), hypermetropie (dalekozrakost) a astigmatismus.
Anizometropie může být buď vrozená, což znamená, že se vyskytuje od narození, nebo získaná, což znamená, že se vyvine později v důsledku změn v očním stavu.
Tento stav může mít různé příčiny, včetně genetických faktorů, poranění oka, nevyváženého růstu očí, onemocnění nebo jiných problémů spojených s očním zdravím.
Léčba anizometropie
Léčbu, přesněji korekci anizometropie je potřeba zahájit včas. U dětí může nekorigovaná anizometropie způsobit tupozrakost, což je trvalé potlačení vjemů z horšího oka.
Anizometropii korigujeme v závislosti na věku a dioptrickém rozdílu mezi očima, abychom předešli anizeikonii, neboli nestejné velikosti obrazů na sítnici.
Ke korekci jsou běžně využívány dioptrické brýle, kontaktní čočky nebo v některých případech chirurgický zákrok.
Většina dospělých snese v brýlích rozdíl cca 2 dioptrie. Pokud jsou ovšem správně korigováni již v dětství, kdy je mozek pružnější, mohou být spokojeni dokonce s větším dioptrickým rozdílem.
Pokud korekce v brýlích hodně zkresluje a cítíme se nekomfortně, je vhodné vyzkoušet kontaktní čočky. Ty jsou na rozdíl od brýlí usazeny přímo na oku, což je v případě řešení anizometropie velkou výhodou.
Důležité je, aby pacient s anizometropií byl pravidelně sledován optometristou nebo oftalmologem, který může určit nejlepší léčebný plán a zajistit, aby pacient měl co nejlepší možnost zachovat zdravé a vyvážené vidění.
